Každé psí krmivo obsahuje živiny. Za živinu se považuje každá součást krmiva, která přispívá k zachování života. Dělí se na esenciální a neesenciální.
Esenciální znamená, že si tělo není schopné tyto živiny samo vytvořit, a proto je nutné je přijímat potravou. Jsou to tuky, bílkoviny a sacharidy, které jsem nezbytné pro dodávání energie, stavebních látek a esenciálních živin. Poměr mezi nimi musí být vyvážený. Velmi důležité jsou také minerální látky, vitamíny a voda. Pro zachování životních funkcí jsou tyto živiny nezbytné. V následujícím článku Vám podrobně popíšeme, co musí psí krmivo obsahovat.
Jako měřítko pro denní minimální potřebu veškerých živin u psů platí stanovená množství potřeb zveřejněná v roce 2006 organizací NRC (National Research Council). Správný výpočet denní potřeby u každé živiny se neprovádí na základě tělesné hmotnosti, kvůli rozdílům ve velikostech našich domácích psů a s tím souvisejícími komplexními fyziologickými zvláštnostmi. Zajímavostí je, že se zvyšující se tělesnou hmotností psa se potřeba živin na kilogram snižuje. Výpočet se tedy stanovuje na „metabolickou velikost těla“, označovaná jako metabolická hmotnost.
Obsažená a využitelná energie v krmivu nese označení metabolizovatelná. Udává se v jednotkách MJ (megajoul), popřípadě kcal (kilokalorie). Jak již bylo zmíněno v odstavci výše, sacharidy, bílkoviny a tuky představují živiny, které dodávají energii. Bílkoviny plní převážně strukturální funkci a slouží pouze jako rezervní zdroj energie. Sacharidy naopak patří k pohotovým zdrojům energie a mají enormní význam například pro dostihové psy. Tuky dodávají na gram poměrně více energie, jenže potřebují více času, než jsou připravené k využití. Především pro vytrvalce představují optimální zdroj energie.
Voda je základem všeho živého na Zemi. Bez ní zkrátka není život. Je tvořena dvěma atomy vodíku a jedním atomem kyslíku. Tvoří hlavní součást těla, působí jako rozpouštědlo, podílí se na transportu tělesných tekutin a látek, na chemických reakcích a procesech látkové výměny. Tělo musí vodu přijmout z vnějšího prostředí, protože v těle se při chemických reakcích jen velmi malá část.
A co množství vody, které musí pes denně přijmout? Toto množství odpovídá přibližně dennímu příjmu energie v kilokaloriích. U zdravých psů je to něco okolo 50 ml vody na kilogram živé hmotnosti. Existuje ale několik faktorů, které množství potřebné vody ovlivňují a zvyšují, například zvýšená venkovní nebo tělesná teplota, laktace, zvýšené vylučování moči, ztráta tekutin zvracením nebo průjmovým onemocněním, popáleniny nebo silné krvácení.
Že je dostatečné množství vody pro psa životně důležité potvrzuje i fakt, že pes sice může ztratit veškerý tělesný tuk nebo 50 % bílkovin, a přesto dokáže přežít, ale ztráta 15 % tekutin je už pro psy smrtelná. Více o zdravé vodě se dozvíte zde.
Sacharidy se skládají z uhlíku, vodíku a kyslíku. Patří k živinám, které dodávají „rychlou“ energii. Například glukóza se k tomuto účelu přeměňuje na ATP, oxid uhličitý a vodu. Dělí se na jednoduché cukry (tvz. monosacharidy jako glukóza a disacharidy jako například laktóza), oligosacharidy (oligo znamená mnoho, skládají se ze 3 až 9 cukerných jednotek, například rafinóza) a polysacharidy (poly = mnoho, více než 10 cukerných jednotek, například celulóza).
Mezi škroby a vlákninou je rozdíl ve způsobu chemických vazeb mezi jednotlivými cukernými jednotkami. To určuje stravitelnost. Enzymy psa, stejně jako u všech savců, nejsou schopny rozštěpit vazbu mezi cukernými jednotkami vláknitých látek (vlákninou). Proto je vláknina řazena mezi nestravitelné sacharidy (nerozpustná vláknina), ale naopak škroby jsou stravitelné (rozpustná vláknina). Škrob se téměř výhradně nachází ve vláknině rostlinné, jako jsou obiloviny nebo hlízy.
Jednoduché cukry a škroby jsou v těle využívány ve formě glukózy, která dodává tělu energii. Navíc je tělo může využít jako stavební kameny jiných živin, například určité aminokyseliny, laktóza nebo vitamín C. Ve formě glykogenu, což je větší zásobní molekula, nebo přeměněné na tuk slouží jako zásobárna energie. Nevyužité sacharidy se všeobecně přeměňují na tuk.
Balastní látky (vláknina) patří k nestravitelným živinám pro psa, ale i přesto plní důležité úlohy. Má v podstatě dvě hlavní funkce, podporuje a reguluje činnost střev a zlepšuje kvalitu trusu a slouží jako živiny pro střevní bakterie, proto se označují jako probiotika.
Jaké je doporučené množství a potřeba sacharidů? Co se týče sacharidů, tak psi nemají absolutně žádnou nutnou potřebu sacharidů. Na rozdíl od určitých aminokyselin nejsou esenciální. Avšak glukóza je pro tělo nepostradatelný zdroj energie. Pokud není tělu dodáváno dostatečné množství ve formě sacharidů, tak je pro získání energie použit metabolismus tuků a bílkovin. Jenže tento proces zatěžuje tělo a je při získávání kalorií méně efektivní. Proto představuje škrob a cukr lehce stravitelný a hospodárný zdroj energie. Průmyslově vyráběná krmiva by měly obsahovat podíl sacharidů ve výši mezi 30 a 60 %. V krmné dávce by neměla být překročena hladina 50 - 60 % škrobů a 18 % cukru, jinak může dojít k problémům při trávení.
Bílkoviny, neboli proteiny, se skládají z komplexních, velmi velkých molekul, které jsou zase složené z velkého množství aminokyselin, které se různě stáčejí a propůjčují bílkovinám trojrozměrnou strukturu. Bílkoviny tvoří nepostradatelnou a nenahraditelnou složku krmiva. Tvoří základ pro růst a regeneraci, stejně tak pro látkovou výměnu. Všechny tkáně obsahují protein v jiném poměru. Například svalovina má vysoký obsah bílkovin, na druhou stranu tuková tkáň má zase nízký obsah. Pro psy je přibližně 20 aminokyselin esenciálních. To znamená, že na rozdíl od ostatních aminokyselin si je tělo není schopné vytvořit samo a musí být dodáno psím žrádlem.
Potravinové bílkoviny mají různou kvalitu a tu určujeme formou biologické hodnoty. Ta se vztahuje právě na obsah esenciálních aminokyselin. Čím je biologická hodnota vyšší, tím přesněji odpovídají obsažené esenciální aminokyseliny požadavkům organismu. Na první pohled jsou proteiny s vyšší biologickou hodnotou dražší, ale organismus jich potřebuje relativně málo. Kvalitní zdroje proteinů, mezi které řadíme maso, vejce, mléčné produkty nebo upravený sójový protein, dosahují stravitelnosti přes 90 %. Méně hodnotné bílkoviny, jako jsou šlachy, chrupavky, projdou ve většině případů tenkým střevem nestrávené a dostanou se do tlustého střeva, kde přispívají k rozmnožení proteolytických bakterií (štěpících bílkovin), které se přemnoží nad užitečnými bakteriemi střevní mikroflóry a tím negativně ovlivní její složení.
Vysokou stravitelností se vyznačuje vaječný protein, albumin, který svou skladbou esenciálních aminokyselin odpovídá potřebám většiny zvířat. Proto se právě vaječný protein používá jako měřítko. Ostatní bílkoviny se posuzují se zřetelem na biologickou hodnotu vaječného proteinu.
Bílkoviny v krmivu by se měly vždy podávat v množství, které pokrývá potřebu organismu a měly by mít co nejvyšší biologickou hodnotu.
Při nedostatku bílkovin začne tělo čerpat proteiny nejdříve z vlastního svalstva a potom z ostatních tkání orgánů. Důsledky tohoto jevu mohou být snížený růst, ztráta hmotnosti, nechutenství, poškozená srst, chudokrevnost, úbytek svalové hmoty, otoky a v nejhorším případě i smrt.
Naopak při nadbytku bílkovin není schopné nadbytečné proteiny ukládat do zásob a jejich odbourávání vede ke vzniku amoniaku který je toxický a poškozuje buňky. Zejména při omezené funkci jater je nutné psa nevystavovat velkému množství hrubého proteinu. Absolutní minimální požadavek na protein z krmiva činí pro dospělé psy 6 % a pro psy v růstu 9,5 % ve vztahu k sušině. Dlouhosrstí psi vykazují zvýšenou potřebu bílkovin při výměně srsti.
Mezi vhodné bílkoviny řadíme zejména mléčné produkty, maso a vejce.
Tuky, neboli lipidy, jsou vydatným zdrojem energie. V závislosti na teplotě a složení mastných kyselin mohou být tuky pevné nebo tekuté. Při pokojové teplotě jsou tuky v pevném stavu, oleje zase v tekutém. Podle počtu atomů se mastné kyseliny dělí na nasycené mastné kyseliny, mononenasycené mastné kyseliny a polynenasycené mastné kyseliny. Čím je mastná kyselina kvalitnější (delší řetězce a více dvojných vazeb), tím jsou nestabilnější na světlo a ovlivňuje to jejich trvanlivost. Například rybí olej, který má vysoký obsah polynenasycených mastných kyselin, má tendenci rychle žluknout.
Tuky plní funkci důležitých dodavatelů energie. Je v nich obsaženo 2,25krát více kalorií než sacharidy nebo bílkoviny. Taktéž zajišťují vstřebávání vitamínů rozpustných v tucích A, D, E, K. Proto je potřeba minimálně 1 – 2 % potravinového tuku. Dále dodávají esenciální mastné kyseliny omega-3 a omega-6 mastné kyseliny.
Důležitou složkou buněčné membrány jsou esenciální mastné kyseliny a pomáhají při transportu molekul skrze membránu.
Omega-3 MK je pro organismus protizánětlivá. Mohou být užitečné při zraněních, popáleninách, zánětlivých onemocnění a při nádorových onemocněních. U psů, kteří trpí alergií na prostředí se dlouhodobým efektem omega-3 MK snížila svědivost.
Omega-6 MK jsou naléhavě potřebné, byť jistým způsobem působí zánětlivě. Hrají důležitou roli při tvorbě neporušené kožní bariéry a mohou být použity jako doplněk pro lesknoucí se a jemnou srst. Obsažení obou mastných kyselin v krmivu je sporné. Doporučení se pohybují od 10:1 u zdravých psů, u nemocných 0,5:1.
Zdravý pes disponuje výjimečnou schopností trávení tuků. Bez problémů stráví 20 – 40% podíl tuku v porci. Ale při podávání krmiva příliš bohatého na tuk může docházet k přetučnění. Naopak nedostatek esenciálních MK může mít závažné zdravotní následky, mezi které patří ztížené hojení ran, poškozená srst, kožní infekce, zadržování tekutin a další. Množství tuku v psím krmivu se řídí individuální energetickou potřebou psa. Při zvýšené výdeji energie je potřeba vyšší.
Dbejte tedy na to, aby v psím krmivu byl obsah rozložen na 30 % energie z bílkovin, 30-60 % z tuků a 10-40 % ze sacharidů.