Co vlastně pes je, masožravec nebo všežravec?

2_ilustrace2

 

Mnoho lidí si myslí, že pes je čistý masožravec. Vychází tak z přesvědčení, že stejně jako jeho předchůdce, vlk, mají stravu složenou ze zvířecích surovin. Tento výrok, tedy že pes je čistý masožravec, je ale ve skutečnosti velmi zavádějící. A v našem článku Vám popíšeme, čím se pes domácí liší od pravých masožravců.

Jak už bylo výše zmíněno, výrok, že pes je pouze masožravec, je opravdu zavádějící a ne úplně přesné. Abychom poznali stravovací potřeby a nutriční požadavky, musíme se podrobněji podívat na stravovací návyky jejich předchůdců, vlků.
Vlčí přirozený jídelníček dalece přesahuje výhradně požírání svaloviny. Živí se ulovenými zvířaty, kořistí, které pozře i s kůží a chlupy. Zejména pokud jde o menší kořist a mršiny. Kromě srsti ale vlk hlavně zhodnotí vnitřnosti, občas obsah žaludku býložravců, chrupavky a také kosti. To vše dodá vlkovi bohatou zásobu velmi důležitých živin. Součtem těchto potravních komponentů se stává jeho jídlo plnohodnotným. Příležitostně se v jeho jídelníčku také objeví traviny, bylinky, bobule, semena a kořínky, nejen v chudých obdobích. Občas vlci požírají také trus býložravců, který je bohatý na vlákninu, minerální látky a vitaminy. Převážně u štěňat můžeme zřetelně pozorovat požírání divokých plodů. Když dojde otázka na vyváženost a dostatečné zásobení živinami a jejich přínosu pro zdraví našich domácích psů, je potřeba myslet na to, že divoký vlk se málokdy dožije více než pěti let. V přírodě jde totiž primárně o nejrychlejší, nejrozsáhlejší a nejúspěšnější předání genů, ne o co nejdelší život. Jinak to je u našich čtyřnohých společníků. Přejeme si, aby s námi sdíleli svůj život co nejdéle, a tudíž se vysokého věku dožili. A tady se dostáváme k zásadní otázce, co vlastně pes je, masožravec nebo všežravec?

Z biologického úhlu pohledu se u psů nejedná o čisté masožravce (carnivoren), ale o tvz. maso-všežravce (carni-omnivoren). Jinými slovy, jde o všežravce s převažujícím podílem masité stravy. To znamená, že psi mohou být krmeni pestrou stravou. Nic nehovoří proti průmyslově vyráběnému krmivu, ani vegetariánských dávkách (ne veganských!), stejně tak doma připraveným (vařeným nebo syrovým) krmným dávkám s odpovídajícím podílem masa. Ani z pohledu nutriční fyziologie a evoluční biologie tu vůbec nic nehovoří proti zkrmování obilovin nebo zeleniny bohaté na sacharidy, vařené rýže, těstovin apod. Výjimku tvoří pouze psi s určitými potravinovými alergiemi. Celá jedna třetina energie obsažená ve stravě může pocházet ze sacharidů. Dokonce to vypadá, že psi jsou schopni se takovému druhu dávek přizpůsobit tím, že vytvoří více enzymu pro štěpení škrobů (amylázy). Při některých onemocněních (zažívacího systému nebo ledvin) může nebo dokonce musí být přísun bílkovin a tuků nahrazen sacharidy ve formě škrobů. Díky této schopnosti trávení škrobů a sacharidů umožnily proces domestikace psa. Podobné výsledky potvrdila studie švédského evolučního genetika Erika Axelssona z roku 2013 v odborném časopisu Nature.


2_ilustrace

 

Roku 2013 byla vydána studie v mezinárodním odborném časopisu Nature, vedená švédským evolučním genetikem Erikem Axelssonem a jeho týmem, že v genomu psa a vlka se nachází určité odlišnosti v kódování produkce amylázy a maltázy, tedy dvou klíčových enzymů při trávení škrobů a sacharidů. Z této studie vyplývá, že pes domácí má ve srovnání se svým vlčím předchůdcem mnohonásobně vyšší aktivitu genů, kódujících oba tyto enzymy.
To potvrzuje ve svém článku, Výživa psů podle jejich potřeb, MVDr. Eva Štercelová Ph. D. Podle ní se ve slinách psů nenachází enzymy amyláza a ptyalin, které tráví rostlinný škrob a díky tomu se lidé mylně domnívají, že pes není schopen dobře trávit rostlinný škrob a jiné sacharidy. Pes sice není schopen trávit sacharidy v ústní dutině, ale v počátku tenkého střeva je vylučována pankreatická amyláza, což je enzym vyprodukovaný slinivkou břišní, který dokáže škrob účinně rozštěpit. Stejně tak se ve střevní šťávě nacházejí enzymy jako maltáza a sacharáza, které tráví štěpné enzymy a jednodušší sacharidy, jako třeba řepný cukr (sacharóza). To znamená, že díky těmto enzymům, je pes schopen velmi dobře trávit a využít rostlinnou potravu, pokud je upravená do podoby pro něj stravitelné. Má blízko k všežravcům, ale mezi ně jej také nemůžeme přímo zařadit.

Živiny, které pes stejně jako ostatní živí tvorové potřebuje, plní dvě základní funkce:
1. Slouží jako dodavatelé energie, což znamená, že dodávají palivo pro její získávání.
2. Slouží jako stavební materiál k výstavbě těla.
Některé živiny plní zásadně jeden nebo druhý účel, např. makroprvky nebo stopové prvky. Naopak bílkoviny, které sice slouží převážně jako stavební látky pro vlastní tělo, mohou být tělem použity k získávání energie při nedostatku jiného jejího zdroje, jako sacharidy nebo tuky. Veškeré tělesné procesy, od pohybu, růstu až po dodržování tělesné teploty, jsou na energii závislé.
Získávání a uvolňování energie se uskutečňuje spalováním organických materiálů. To se děje postupným rozkladem vysokomolekulárních živin, především sacharidů a tuků, na oxid uhličitý a vodu. V této souvislosti se po malých krůčcích získává energie ve formě tepla.

Co se týče trávicí soustavy, tu mají psi v porovnání s ostatními živočišnými druhy relativně krátkou. Stejně jako všichni masožravci, neumí pes trávit celulózu, neboli rostlinnou vlákninu, a musí se živit organismy, které se tohoto úkonu ujaly za něj. Naopak býložravci využívají komplexní bakteriální mikroflóru a mikrofaunu, kterou hostí převážně v určitých úsecích žaludku (přežvýkavci) a v určitých úsecích střeva (ostatní býložravci). Tyhle cizí mikroorganismy jsou schopné rozložit rostlinné suroviny, jako je celulóza, a tím je strukturálně a energeticky zpřístupnit vyšším organismům. Krátce a jednoduše řečeno: býložravci využívají mikroorganismy a jejich produkty látkové výměny, masožravci zase využívají býložravce.
Jako zajímavost lze uvést, že šelma (vlk nebo pes) zároveň s obsahem střeva kořisti přijímá rostlinnou potravu přednatrávenou bakteriemi (i obiloviny bohaté na škroby). Tyto rozložené látky se dají přirovnat k vařené zelenině a tím pádem nic nehovoří proti ohřívání, dušení nebo vaření hlavně určitých druhů zeleniny a obilovin, dokonce spíše pro, byť se některé živiny, zvláště vitamíny, částečně zničí, škroby a jiné látky se stanou pro psa stravitelnými nebo využitelnými teprve po tomto zpracování. Jsou to například brambory, další druhy zeleniny nebo obiloviny.

Odpověď na otázku, je pes masožravec nebo všežravec, existuje odpověď: „Něco mezi“. Pokud si představíme úsečku s jedním krajním bodem pravý masožravec a druhým krajním bodem pravý všežravec, zaujme pes pomyslný střed.

Z toho vyplývá, že dnešní pes bude s největší pravděpodobností řazen na hranici mezi masožravce a všežravce - čili můžeme jej považovat za všežravého masožravce nebo masožravého všežravce.

Přestože jsou psi velmi přizpůsobiví a dovedou přijímat stravu od vegetariánské až po výhradně masitou, žádný z těchto extrémů pro ně není optimální.